Když se podíváte na Adrianu Rakovskou, asi byste neřekli, že ji kdysi týral její partner. Nebo "nevypadá jako týraná žena". Společnost si totiž přesně představuje, jak by taková oběť měla vypadat. A temperamentní a ostrá tmavovláska do těchto šablon jaksi nezapadá. Jenže pravdou je, že nikdy netušíme, co ti druzí prožívají. Hadriana, jak jí v nemocnici říkají, se rozhodne, že promluví o své minulosti před Dušanovou mámou. Chce ji totiž přesvědčit, aby na policii vypovídala proti svému manželovi, který ji zmlátil tak, že skončila na operačním sále.
A tak jí odvypráví svůj příběh. Ten ale nezačíná první fackou, protože po té by asi každá žena od násilníka odešla. Ve skutečnosti je to celé naopak. Zamilujete se do úžasného, tolerantního a vtipného muže. Jste s ním šťastná a on z vás udělá středobod svého vesmíru. Pak najednou jednoho dne řekne, abyste se přestali malovat, protože bez make-upu jste krásnější. Řeknete, abyste přestali nosit minisukně a vy si řeknete, ano, má pravdu. Vždyť kolem chodí spousta otravných chlapů a on mě chce pouze chránit. Jenže jednoho dne se opije trochu víc a začne po vás křičet. Připomíná to scénu z hororového filmu. Když postava jde po schodech do sklepa a vy začnete říkat, ať tam nejde, ale ona tam stejně jde... On se pak opije mnohem víc a přijde první facka, pak přijde první bitva, druhá, třetí, čtvrtá...a pak jsem ho opustila ," šokuje Adriana. Emotivní scéna doslova vhání slzy do očí a podívat by si ji měla každá žena. Podaří se Adrianě přesvědčit Dušanovu mámu?