Stanislav Párnický se narodil 11. dubna 1945 v Piešťanech. V letech 1963 až 1971 vystudoval obor divadelní režie na Vysoké škole múzických umění (VŠMU) v Bratislavě. Už během studia zaujal divadelními inscenacemi Tiger a Stenotypisti, To je ta Finta nebo Král Ubu, které získaly ceny na festivalech v zahraničí. V roce 1968 začal pracovat jako režisér Divadla SNP v Martině, kde režíroval díla Williama Shakespeara, Slawomira Mrożeka, ale také Ivana Bukovčana a dalších světových i domácích autorů.

Zdroj: Wikipedia

V 70. letech minulého století začal Párnický spolupracovat s Československou televizí Bratislava, přičemž nadále jako hostující režisér působil ve Slovenském národním divadle, Poetickém souboru Nové scény av Divadle Andreje Bagara v Nitře.

Stanislav Párnický Zdroj: Profimedia

​Od televizní tvorby byl jen krok k filmové tvorbě pro kina. Stanislav Párnický debutoval v roce 1985 filmem Kára plná bolesti . Vyprávěl v něm příběh dvou přátel žijících na okraji společnosti, kteří i při těžkém životě na slovenské vesnici během druhé světové války sní o zemi plné tepla, klidu a hojnosti, bez války a utrpení. O dva roky později podle stejnojmenného románu Ladislava Balleka natočil svůj nejoceňovanější film Jižní pošta (1987).  Film se odehrává v dobách poválečného období na jižním Slovensku a retrospektivně se v něm ve vzpomínkách čtyřicetiletého spisovatele odvíjejí přelomové chvíle dětství pětiletého chlapce, jehož svět je plný svérázných postav.

"Pociťoval jsem subjektivnost tématu a snažil jsem se, aby hrdinové kromě literárních odkazů byli i něčím živí, aby byli obrazem doby, která je kdesi mimo nás a neumíme se jí dotknout jiným způsobem jen prostřednictvím vzpomínky," řekl o vzniku filmu režisér pro měsíčník Film .cz. Později Párnický podle námětu a scénáře herečky Milky Zimkové natočil film ...koně na betonu (1995), který byl volným pokračováním Uhrova filmu Pásla koně na betonu z roku 1982.

Stanislav Párnický Zdroj: Profimedia

​V pozdějším období Párnický natáčel filmové portréty pro televizní cyklus Tucet. Od roku 1977 působil jako pedagog VŠMU v Bratislavě, v roce 1990 se podílel na vzniku její Filmové a televizní fakulty. V letech 1989 - 1996 působil jako prorektor VŠMU pro rozvoj, v letech 1996 - 1999 jako vedoucí katedry filmové a televizní režie av letech 1999 - 2006 byl děkanem Filmové a televizní fakulty VŠMU. Stal se docentem (1991) i profesorem (1995). V roce 2017 získal cenu ministra kultury SR za dlouhodobý mimořádně významný režijní přínos v oblasti audiovize. Má mnoho následovníků, mezi nimi etablovaných režisérů Martina Šulíka, Matyáse Priklera a mnoha dalších, kterým během svého působení na škole pomáhal v jejich profesionálním formování.

redakce

Viac článkov od autora