Usměvavá blondýnka však byla kdysi před kamerami také začátečnicí a na své první kroky v JOJce si dnes vzpomíná s nostalgickým úsměvem. „Bylo to pro mě neobvyklé a nové, protože je člověk před kamerou. Kromě auditivního projevu je tam i vizuál. Bylo milé sledovat, jak se o nás starají, jak mě líčí, co jsem předtím nikdy nezažila,“ zavzpomínala si na první dny v roli televizní moderátorky.
Málokdo ví, že Lucie nastoupila do JOJky jako ostřílená rozhlasová moderátorka. Přechod od mikrofonu před kameru však pro ni nebyl náročný z hlediska práce, ale fakt, že ji už není jen slyšet, ale už vidět, byl na počátku nepříjemný. „Nejtěžší bylo naučit se správně sedět, uvědomovat si, že ti lidé jsou někde za tou kamerou a sledují. Spíše tedy ta kontrola těla. Vždy před tím vnímali lidé jen můj hlas a najednou tam byl i vizuál. Bylo to v tomhle zvláštní,“ vysvětlila.
Moderátorka před sedmnácti lety začínala v ranním zpravodajství a na tyto časy má velmi pěkné vzpomínky. A to i přesto, že musela vstávat velmi brzy. „Byli jsme perfektní parta. Já si pamatuji, že ve čtyři ráno pro mě přijíždělo auto, abychom všechno stihli. Jednou jsem skoro spadla ze schodů, tak jsem spěchala, protože jsem nestíhala. Tak jsem musela i s odřenými koleny vysílala,“ prozradila se smíchem tajemství. V takových chvílích jsou moderátoři určitě vděční za „zázračné“ stolky, pod kterými se schovají modřiny, oděrky i pohodlná obuv. Co říkáte?
