Stát opět nezklamal: Autisté potřebují speciální školy, peníze na jejich vznik chybí!
Informaci, že se jí narodil synek s nemocí autistického spektra, nesla Renáta zpočátku velmi těžko. A to i přesto, že během těhotenství už cosi šípila. S Mariánkovou diagnózou autismus se musela dlouhou dobu vyrovnávat. "Když jsem byla těhotná, nevím, jestli to tak mohu nazvat, ale Marianka mi vyslal signál, že bude autista. Já jsem to věděla. Seděla jsem na dvoře, měla jsem už větší bříško a najednou jsem věděla, že můj syn bude autista. Hned jsem to zahnala pryč a řekla jsem si, že to není možné. Že to tak nebude. Ale stalo se to. Musela jsem se s tím vyrovnat a přijmout ho takového, jaký je," vysvětlila. Péče o syna dává matce pořádně zabrat. Musí mu totiž věnovat svou neustálou pozornost.
Mariánko (vľavo) sa narodil ako autista. Mama Renáta mu preto musí venovať všetku svoju pozornosť.
Zdroj:
TV JOJ
Všechno by bylo jednodušší, kdyby rodiče dětí se speciálními syndromy či poruchami měli dostatek možností trávení času či vzdělávání v kolektivu pod odborným dohledem. Jenže, právě to je ten problém. Speciálních zařízení, například pro autisty, je na Slovensku stále málo. Pokud nějaké vznikají, jsou ve většině soukromé a ne nejlevnější. Jak to již v naší zemi bývá, za nedostatkem speciálních škol stojí to, že resort má hluboko do kapsy. Pokud tedy škola chce posílit svůj tým o odborníky, kteří by se o děti s takovými syndromy věděli starat a vzdělávat je, musí peníze hledat sama. "Na podporu zlepšování personálních podmínek ve školách, zejména vytvářením inkluzivních týmů (školský speciální pedagog, školní psycholog, pedagogičtí asistenti), mají školy možnost kromě vlastního rozpočtu čerpat finanční prostředky z Evropských strukturálních fondů," zní v stanovisku od ministerstva školství. Aby například autistické děti nebyly v dospělosti zcela vyčleněny ze společnosti, je nutné jejich stav podchytit čím dříve. K tomu, aby dělaly pokroky a uměly se co nejlépe začlenit do našeho světa, potřebují být stimulovány podněty, při kterých cítí štěstí. "Člověk, který je šťastný, je vždy otevřenější a nastavenejší tomu, aby se s ním pracovalo různými vědecky podloženými cestami," vysvětlila ředitelka soukromé Základní a mateřské školy pro žáky a děti s autismem, Andrea Šedibová. Celou reportáž na toto téma od naší kolegyně Martiny Karasové naleznete v přiloženém videu!
