Dojemné slova onkopacienta Lojza: Po boji s rakovinou už nic neberu jako samozřejmost!
Usmívající Adriana našla po nešťastném a nehezkém prvním manželství v Alojzovi muže svého života. Vzali se, založili si rodinu a začal jim spokojený život. Jejich štěstí však netrvalo dlouho. Lojzovi diagnostikovali rakovinu jazyka a ze dne na den se začal boj o jeho život. Přestože byl jeho stav vážný, nikdy se nevzdával. Bojoval ze všech sil kvůli těm, které nejvíce miluje. "Sílu mi dodávala moje žena a děti. Měl jsem chuť žít. Chci vidět malou, když se bude vdávat. Já nevím, kolik mi ta diagnóza umožní žít, ale doufám, že budu mezi těmi výjimkami, co budou žít déle," řekl Lojzo. Jeho manželce Adrianě zas naději dodávala víra v Boha. "Mně velmi pomáhá víra. Bůh. Několikrát se stalo, že už jsem byla na dně, ale tehdy, když jsem nejméně čekala, tak mi víra velmi pomohla. Vždy se stane to, co si Bůh přeje. Plní se ne naše vůle, ale jeho. Pro mě to znamená hodně, že nám dal ještě druhou šanci," zhodnotila.
Mnoho lidí si v těžkých životních situacích klade tradiční otázku: Proč se to stalo právě mně? Adriana však vysvětlila, proč to nikdy nedělala ani v těch nejtěžších chvílích. "Nikdy jsem se neptala, proč se některé věci staly mně. Asi to tak má být. Možná bych byla jiným člověkem, jaká jsem. Možná bych nevnímala svět tak, jak ho vnímám. Například, i přes Lukáše nebo teď po tomto všem. Kdyby nebylo to špatné, nebylo by ani to dobré. Možná to vyzní jako klišé, ale člověk by si pak to dobré asi nevážil. Neviděl by, co je důležité. Neviděl by to krásné v tom životě," míní Adriana. Stejný názor má i Alojz. "Vnímám věci, které jsem předtím nevnímal. Které mi přišly jako automatické. Už dnes vím, že nejsou. Hodně věcí jsem bral jako samozřejmost, ale teď vím, že samozřejmost není nic," uzavřel.
